Historii předchůdce Okrašlovacího spolku Jistebnice, tzv. „Spolku pro okrášlení města Jistebnice a okolí, zejména sadařstvím a pro ochranu ptactva“ popsal v Pamětech starobylého města Jistebnice (vydány v září 1908 na oslavu 30letého trvání a činnosti sboru dobrovolných hasičů v Jistebnici) učitel Emanuel Pravda (učil v Jistebnici v letech 1887-1913) takto:
Spolek pro okrášlení města Jistebnice a okolí, zejména sadařstvím a pro ochranu ptactva
»Domov svůj okrášliti,« vytkla si hrstka lidí našich za účel r. 1887. Starosta obce Augustin Marek a radní c. k. postmistr Adolf Katz svolali občany k ustavující schůzi, kde promluveny hojné pokyny a rady, týkající se zevnějšího upravení města a o důležitosti vysazování stromoví vůbec. Hned na počátku přihlásili se 72 členové. Prvý výbor sestaven takto: předseda Augustin Marek, náměstek Adolf Katz, jednatel učitel Felix Fišer, pokladník Josef Janderka, dohlížiteli ku praktickým výkonům zvoleni Julius Rakušan a Karel Vacek; výbory zvoleni: Bohumil Katz, ředitel Václav Máslo a učitel Konst. Weinzettl. Protektorem spolku zvolen baron Otomar Nádherný z Bo-rotína.
Pracováno ihned a to předem v městě samém. Tu vybízením, onde zase živým slovem, tam zase příkladem docíleno čistoty v městě, která je vlastně základní podmínkou vší socialní, abychom s Hálkem mluvili, prostonárodní estetiky. Ulice a spustlá místa upravena stromy osázena, kolem obou kašen na náměstí vysázeno 11 kulovatých akátů, jakož i malé náměstí osázeno akáty, u kříže 6 akátů, na »Pankráci« u věkovité lípy nový taras zřízen a kaplička u ní opravena.
Pod mlýnským rybníkem byla pastviska (draha) vysázena olšemi a holá stráň nad rybníkem posázena modříny. Na to požádána zemědělská rada o darování sazenic vrby košíkářské; vrba ta vysázena kol rybníku Chadimového, na sádkách a drahách u obecního rybníka (20.000 řízků ze školky v Hoříně); vrbovna tato pak pronajata. — Dále sázel spolek divoké stromy všude po cestách v okolí; tak při cestě od kapličky 14 pomocníků k Nehonínu vedoucí vysázeno 110 lip, 187 javorů na křížové cestě, na Drahnětické cestě 50 ja-sanů, podle cesty od rybníka Nového k rybníku Kaplici vysázeno 100 topolů, koupených z okresní školky Táborské atd. Mimo to pod dozorem spolku vysázelo se na rozličných místech 5000 olší, 8000 modřínů a 500 bříz. Také ostatní druhy stromoví, hlavně smrčky, vysázeny na místech příhodných.
Trvalo to ovšem delší dobu, než si spolek vychoval zdejší občanstvo tak, že toto více nekazí již věc dobrou a snahu poctivou. Spolek ruku v ruce se školou již v mládeži chová dokonalý smysl pro přírodu, dobro a krásu, takže přestaly již žaloby na poškozování stromů docela.
Největší chloubou města jsou nákladem okrašlovacího spolku zřízené městské sady na »Staré Hoře«, kdež před tím pouze pastviny a holé stráně byly a nyní jaký tu překrásný park. Cizinec spatří zde jednu přírodní krásu za druhou: vchází-li z okresní silnice Sedlecké do sadů, přivítá jej velká smuteční vrba, dále potok Cedron, obroubený olšemi, anglický park s různými druhy Coniferi a Thuji a pěkným smutečním jasanem, pak modřínové stro-mořadí a v něm stromy přistřihnuté jako zeď, uprostřed prostřední cesty oblou-kovitý kamenný taras, v němž z bílých kamenů vysázeno M S (městské sady), a nad ním vztýčený prapor, všude plno sedadel na cestách i cestičkách kli-katě se vinoucích, ozdobné můstky přes potok, studánka s dobrou pitnou vo-dou a vábivá skrytá místečka s milým libým zátiším, toť jsou ty krásy přírodní, jež mile lahodí oku našemu. A což ty šumivé vodopády, když z rybníků padá přes skalní útesy voda o tyto se tříštící. Nejnověji zřízena nová cesta přes stráň k lesíku, na jejímž nejvyšším bodu postaven r. 1907 prostranný pavillon, odkudž pohled na město a zámek je vskutku rozkošný, jako i na stromové moře z jedné a na zrcadlovou hladinu rybníků z druhé strany. A také sotva že Vesna, bohyně jara, zlatým klíčem svým otevře uzamknuté skvosty přírody, co tu lidských srdcí spěchá do sadů pookřáti v libém dechu stromovém, co tu proslovených milostných hovorů, ba slyšeli jsme, jak i staří jeden druhému své strasti si popovídají, vzájemně se těšíce na lepší časy.
Zemědělská rada vyslala sem znalce, lesního inspektora Adolfa Midlocha z Prahy; týž jakož i všichni cizinci a rodáci zdejší vynesli lichotivé posudky o činnosti spolku okrašlovacího, shlédnouc veškeré ty divy a krásy přírodní.
Přišla ale krutá pohroma živelní. Dne 19. července 1903, kdy byly sady hojně navštíveny, (o slavnosti 25letého trvání sboru hasičského) o 7. hodině večerní přihnala se krutá bouře a ve chvíli spustilo se z mračen bezmilosrdné krupobití a to tak prudce, že není pamětníka něčeho podobného. Tím ohromná škoda vzešla spolku okrašlovacímu, neboť mnoho set stromů zničeno. Dlouho to také trvalo, než uvedeno vše zase do pořádku.
Spolek též o zpěvné ptactvo se stará, postaviv na mnohá místa v sadech ptačí budky (počtem 40), začež sterá píseň ptactva rozléhá se zde mile vůkol, zvláště na jaře v podvečer ozývají se zde žvatlavé hovory četné rodiny špačků.
Nynější výbor spolkový je tento: předseda Adolf Katz, c. k. postmistr; náměstek Julius Rakušan, lesmistr; jednatel Emanuel Pravda; pokladník Josef Janderka, tajemník; pak: Jan Maděra, č. 109, Arnošt Samek, důchodní, Dr. Ja-kub Spatz, obv. lékař, Karel Vacek, ředitel a Frant. Vlk, zahradník.
Počet členů je nyní 62. Členy jsou hlavně rodáci Jistebničtí v cizině usedlí (až v Americe), pak občané, jimž Jistebnice na čas skýtá útulek; usedlí však měšťané, rodáci zde stále žijící nejsou (mimo 14) členy spolku tak důležitého. Toť špatné porozumění pro dobrou věc; je zde potřebí více lásky ku rodné obci své. — Výbor usiluje též o to, aby zvýšena byla přítažlivost velkoměst k našemu městu; doposud však málo rodin zde na letním bytu bývá, ačkoliv je zde vše příhodné pro letní pobyt rodinný a vzduch čistý, zdravý! Kolkolem lesy, pět rybníků, jeden do druhého tekoucí, sady, zámecký park, pošta, tele-graf a j. A což ten krásný rozhled z každého vrchu kol města! Velká pří-čina nezdaru toho je snad ve větší vzdálenosti města od nádraží (4 km), což ovšem více se odčiniti nedá. — Proto přece hleďme všichni přispívat ku okrášlení milého města a v lidu našem a hlavně v mládeži probuďme smysl pro půvab rostlinstva a krásu krajinnou, k čemuž stromové slavnosti a dětské zahradnictví jsou výbornými prostředky; tím pak přispějeme nejenom ke kráse města, ale i ku kráse celku, milé naší vlasti české.
